Budoucnost kategorie Hypercar v řešení, dočkáme se jednotné platformy?
/ Kategorie Hypercar patří k tahounům moderního vytrvalostního závodění. Není tak velkým překvapením, že se zvažuje prodloužení homologace až do roku 2032. Současně už se však začíná řešit budoucnost a jedním z klíčových bodů má být také jednotná platforma pro WEC a IMSA.
Kategorie Hypercar patří k tahounům moderního vytrvalostního závodění. Není tak velkým překvapením, že se zvažuje prodloužení homologace až do roku 2032. Současně už se však začíná řešit budoucnost a jedním z klíčových bodů má být také jednotná platforma pro WEC a IMSA.
Velkou roli v aktuální zlaté éře vytrvalostních závodů hrálo bezesporu také zavedení třídy Hypercar. Ta si odbyla svůj debut ve FIA WEC už v roce 2021 a přinesla výhody spojené s nízkou cenou, návazností na produkční vozy a zároveň zachování možností vývoje pohonných jednotek, hybridního systému i aerodynamiky.
Zájem prvních výrobců na sebe tehdy nenechal dlouho čekat. Samo o sobě by to ale nestačilo a další důležitou součástí se stala úzká spolupráce promotérů WEC a zámořské série IMSA. Právě americká série chtěla jít v omezování nákladů ještě dál a nalákat i ty, kteří by nechtěli tolik investovat do vlastního šasi nebo hybridního systému.
Výsledkem tak byla specifikace LMDh (Le Mans Daytona h) a její začlenění do pravidel Hypercar. Díky tomu tak každý nový zájemce měl dvě možnosti – buď jít cestou vlastního šasi i pohonné jednotky včetně hybridních systémů, nebo koupit standardizovaný hybridní systém, hotový podvozek a soustředit se jen na aerodynamiku a vývoj motoru.
Právě tyto možnosti dokázaly nalákat celou řadu automobilek zpátky do světa vytrvalostních závodů. V současné době působí ve třídě Hypercar ve WEC hned 8 automobilek – Alpine, Aston Martin, BMW, Cadillac, Ferrari, Peugeot, Porsche a Toyota. K tomu lze připočíst také Acuru a Lamborghini ze série IMSA a také značky Ford, Genesis (Hyundai) a McLaren, které se na svůj vstup do WEC chystají.
Není tak velkým překvapením, že organizace ACO, promotér šampionátu WEC, již prodloužila současnou homologaci specifikace Hypercar až do konce roku 2029. Cílem je udržet v šampionátu stabilitu a zároveň ulehčit automobilkám v současném nelehkém ekonomickém období.
V červnu však patrně zajde WEC ještě dál a během víkendu 24h Le Mans by mělo přijít oznámení dalšího prodloužení, a to až do roku 2032. Stejný krok se následně očekává také od americké série IMSA. Nejde navíc o rozhodnutí jen jedné strany, nýbrž o krok, který veřejně podporují samy automobilky.
WEC jen musí dohlédnout na rozdělení dalších vývojových žolíků, což je systém, který omezuje vývoj Hypercarů s cílem snižování nákladů a vyrovnání sil ve startovním poli. Nově příchozí značky navíc automaticky získají mnohem více těchto žolíků, a tedy i rychlejší tempo vývoje.
Současně se už ale začíná řešit také budoucnost. Jelikož i nadále panuje nejistota ohledně vodíkového pohonu, dá se očekávat snaha jít cestou další generace vozů Hypercar. Dobrou zprávou pak je, že automobilky se už nyní shodují na tom, že by mělo jít spíše o evoluci a rovnou i navrhují, na jaké oblasti by bylo dobré se zaměřit.
V poslední době stále více roste zájem o další sblížení mezi šampionáty WEC a IMSA, konkrétně pak cestou sloučení technických pravidel obou sérií do společné platformy. Veřejně o tom promluvil například zástupce Porsche Motorsport, Thomas Laudenbach. Právě on zmínil fakt, že tato cesta láká všechny zapojené automobilky.
Klíčem k úspěchu bude najít kompromis. Zatímco značky jako Toyota či Ferrari se nechtějí vzdát modelu, kdy si připravují vůz i technologie kompletně sami, tak na druhé straně stojí automobilky zapojené do LMDh, které si zase přejí zůstat jen u vývoji pohonné jednotky.
Společná platforma by proto musela nabídnout obě možnosti a být zajímavá i pro soukromé výrobce šasi jako Dallara či Oreca nebo i výrobce standardizovaného hybridního systému. Také proto Laundenbach apeluje na automobilky, aby se společně sešli a připravili za sebe jednotný velký návrh, který by mohli FIA a ACO přednést.
Zajímavou myšlenku přinesl Peugeot, který by uvítal standardizaci hybridního pohonu jen na zadní nápravu. Francouzská automobilka sice v současnosti razí cestu pohonu všech čtyř kol, ale tuto změnu by uvítala pro usnadnění vývoje a zjednodušení správy Balance of Performance.
Téma hybridních systémů bude bezesporu také velice zajímavé. I přesto, že ve vytrvalostních závodech na první pohled platí velký důraz na jejich využití, faktem zůstává, že Aston Martin závodí bez něj. Na to samozřejmě nekoukají ostatní příliš nadšeně, i kvůli tomu, že takový vůz zkrátka funguje naprosto jinak než ostatní.
Přitom samotný vůz Aston Martin Valkyrie, ze kterého současný Hypercar vychází, je kolem hybridních systémů postavený. Rozhodně tak půjde o další důležitý bod pro diskuzi. Přeci jen právě využití hybridních technologií je jedním z hlavních aspektů třídy Hypercar, takže absence tohoto systému ve voze je vlastně pro šampionát nesmyslná.
Všechny strany si moc dobře uvědomují, že v současné době máme zlatou éru vytrvalostních závodů. Spokojení jsou diváci, závodníci i automobilky a rozhodně to je něco, co nikdo nechce změnit. Ale jak už to ve sportu bývá, ta hranice je tenká a křehká. Právě domluva mezi všemi stranami bude klíčová.
Současnou platformu připravili promotéři skvěle, takže mají pro vyjednávání z čeho čerpat. Zároveň také série IMSA si toto všechno uvědomuje a nevypadá to, že by chtěla stát v cestě. Společná platforma se tak zdá být jen otázkou času. A kdo ví, třeba se najde způsob, jak vše propojit ještě v současné generaci Hypercarů…
