Žijeme ve zlaté éře vytrvalostních závodů?
/ Popularita motorsportu v posledních letech roste. Daří se lákat mladší fanoušky a díky možnostem internetu je nám závodění z celého světa blíže než kdy dříve. Netýká se to jen Formule 1, ale růst zažívají i další série, včetně vytrvalostních závodů v čele se šampionáty WEC a IMSA. Co všechno vlastně stojí za současným boomem?
Fajnšmekři a pamětníci už se jistě chystají do komentářů. Ano, historie má vždy své nepopiratelné kouzlo, ale pojďme si nejdříve projít fakta. V posledních letech je bezpochyby znát růst Formule 1. Ta se stala globálnější, má proaktivní přístup k sociálním sítím, investuje se do přenosů F1 TV a ze závodníků se stávají opravdové celebrity.
Velkou roli hraje také Netflix se sérií Drive to Survive nebo chystaný film F1 s Bradem Pittem. Tenhle velký kolotoč tak najednou začal lákat diváky z celého světa, a to i takové, kteří by ještě před několika lety nevěřili, že budou sedět v neděli u televize a sledovat závody aut.
Jenže ono se to netýká jen F1, tento globální posun se propisuje i do dalších kategorií. Stoupá MotoGP, NASCAR, změny pociťuje také IndyCar a zájem roste také o vytrvalostní závody. Šampionáty jako WEC navíc sklízí ovoce z poctivých příprav na moderní éru, ve které se řeší nízké náklady, což láká automobilky i privátní týmy. Děje se dokonce i dříve nemyslitelné, že se lze současně angažovat ve Formuli 1 i ve sportovních vozech.
U šampionátu WEC se už navíc také podařilo odklonit i od toho stereotypu, že vytrvalostní závody jsou jenom o Le Mans. Ano, tento legendární závod na 24 hodin má svou dlouhou a úžasnou historii, ale fanoušci už stále častěji vnímají existenci celého šampionátu.
Le Mans si stále drží pozici speciálního závodu. Přeci jen, společně s Velkou cenou Monaka ve Formuli 1 a 500 mil v Indianapolis tvoří Le Mans tzv. „Triple Crown“, tedy tři největší závody na celém světě. Ale každý podnik v kalendáři má co nabídnout, vždyť nechybí ani další ikonické okruhy jako Spa-Francorchamps nebo Fuji.
Velký význam má i velké množství automobilek ve startovním poli. Není to tak dávno, kdy se kritizovalo rozhodnutí vypustit kategorii LMP2 z mistrovství světa. Vždy šlo o silnou a populární kategorii, jenže promotéři věděli, co dělají. Zájem automobilek o třídy Hypercar a GT3 totiž vše dokonale vyrovnal a startovní pole je plné.
Přeci jen, pokud chcete vstoupit do světa závodů s vlastními vozy, už nemusíte stavět úplně nové speciály určené jen pro jednu sérii. Dnes se vychází z už existujících vozů, což významně snižuje náklady. V případě GT3 pak jde o extrémně univerzální kategorii, s jejíž vozy lze závodit v mnoha šampionátech po celém světě, i včetně třeba DTM.
Pravidla ve WEC pak automobilkám nabízí dostatečně zajímavý technologický vývoj, tak jako málokterá série. To je klíčové, protože inovace v oblasti hybridních a elektrických pohonů stále hrají klíčovou roli na trhu. Zároveň v šampionátu funguje systém Balance of Performance, který vyvažuje výkonnostní rozdíly mezi jednotlivými vozy. Závodění je tak pestré, vyrovnané a zároveň férové, což je zase motivací pro všechny, včetně privátních týmů, které tak mají šanci.
To platí také pro zámořskou sérii IMSA, která už nestojí mimo, ale s WEC spolupracuje opravdu úzce. Obě série po dlouhých letech konečně vychází z víceméně stejných pravidel a sdílení zdrojů mezi nimi je snazší než kdy dříve. Už tak není problém závodit v Daytoně i v Le Mans bez zbytečných nákladů navíc. Dokonce do obou sérií stále častěji nastupují i stejné posádky.
V nejvyšší kategorii Hypercarů proti sobě nastupují značky jako Aston Martin, Porsche, Toyota, Cadillac, BMW, Alpine, Ferrari a Peugeot. K tomu je třeba připočíst také Acuru a Lamborghini z americké série IMSA. To je více než slušná sestava. Do budoucna se navíc připojí Genesis, tedy vlastně Hyundai, a vrátí se i Ford.
Pro privátní týmy ve třídě GT3 pak platí, že mají na výběr opravdu z velkého počtu značek, a to i za poměrně rozumnou cenu, jelikož automobilky těchto strojů vyrábí prostě více, protože jde o tak populární kategorii. Opět tu jsou ve hře Aston Martin, BMW, Ferrari, Porsche, Lamborghini a k tomu také Chevrolet, McLaren, Mercedes-AMG, Ford a Lexus. Kde jinde se sejde tolik automobilek pohromadě? Ani ve Formuli 1 ne.
Není to tak dávno, kdy ve vrcholné kategorii působila Toyota v podstatě sama, a to nebyl úplně nejhezčí pohled. Dnes je však situace úplně jiná, pole nabízí různorodost, technické inovace a fanoušci mají motivaci opět usednout k obrazovkám nebo vyrazit i přímo na okruh. Navíc stále platí, že WEC či IMSA jsou pro fanoušky na okruzích mnohem přístupnější než například Formule 1.
V roce 2024 se osobně do Le Mans vydalo skoro 330 tisíc fanoušků. Závod v Imole nalákal skoro 74 tisíc lidí a belgické Spa napočítalo přes 88 tisíc diváků. V porovnání loni WEC pozorovalo nárůst návštěvnosti přes 22 procent, a to není málo. A televize? Jen Le Mans loni sledovalo 113 milionů diváků.
Ono také pomáhá to, že vysílání je dostupnější než kdy dříve. V minulosti se jen ty největší série mohly těšit pořádnému televiznímu vysílání, tedy hlavně Formule 1. Zbytek museli fanoušci shánět v novinách a časopisech. Dnes už je naštěstí úplně jiná doba, kdy každý závod můžete od začátku do konce sledovat v televizi, nebo i na mobilních zařízeních a online.
Největší odlišností vytrvalostních šampionátů od jiných sérií je, že do závodů nenastupují jednotlivci, ale rovnou celé posádky. Ve WEC se během závodu v každém voze vystřídají 3 jezdci. To v dnešní době, kdy se v motorsportu hodně sází právě na sílu hvězdy, jednotlivce, znamená z pohledu diváka nevýhodu. Je těžší si vyhlédnout jednoho hrdinu, tak jako se děje stále více u jiných závodů.
Na druhou stranu to ovšem znamená větší důraz na přátelství, týmovou spolupráci a větší prostor sledovat mezigenerační rozdíly. Do závodů nastupují jak talentovaní mladíci, tak i ostřílení závodníci z Formule 1 nebo dalších sérií. Ono i WEC se už naučilo pracovat s velkými jmény, jako jsou Jenson Button, Kevin Magnussen nebo Valentino Rossi. Tyto hvězdy zkrátka donutí neznalého diváka se alespoň podívat, o co tu jde.
Tento úplně odlišný koncept závodění ale motivuje i samotné jezdce. Závodníky právě pojí přátelství, kdy týmový kolega už najednou nepředstavuje cíl číslo jedna. Naopak starší a zkušení jezdci zde předávají své zkušenosti mladým talentům. Přeci jen, musí tu sdílet jeden vůz, jedno nastavení a sedačku. Najednou je nutné potlačit trochu to závodnické ego a jít cestou kompromisu, který posune tým vpřed.
Navíc tady je snazší než jinde se posunout do většího a lepšího týmu, a i třeba dosáhnout na tovární kontrakt. To v jezdcích samozřejmě probouzí velkou soutěživost. Navíc i závodníky lákají technologické inovace, nebo i možnost se zúčastnit dalších sérií, protože kalendář WEC není zase tolik náročný.
Ono i samotné WEC má své legendy. Tou největší je rozhodně Tom Kristensen, rychlý Dán s rekordními devíti vítězstvími v Le Mans. Své místo na startu tu mají také ženy, a dokonce vznikl i čistě dámský tým Iron Dames, který dokazuje, že svět závodů rozhodně nepatří jen mužům. Přitom ve Formuli 1 mají k něčemu podobnému stále ještě hodně daleko.
Mezi jezdci pak není třeba pochybovat o prestiži vytrvalostních závodů, což platilo i v minulosti, kdy tyto závody třeba neměly tolik fanoušků. Na závodníky zkrátka působí celá ta velkolepá historie v Le Mans a výzva navázat na Grahama Hilla. Tento legendární Brit jako jediný jezdec v historii dokázal získat Triple Crown. Vyhrál v Indianapolis (1966), v Le Mans (1972), v Monaku (1963, 1964, 1965, 1968, 1969) a k tomu získal i dva tituly Mistra světa ve Formuli 1 (1962, 1968).
V dnešní době si stále více fanoušků uvědomuje, jak náročný úkol to musel být. Snad je také stále pravděpodobnější, že se i dočkáme dalšího jména, které toto dokáže. Blízko byl Fernando Alonso, jehož cestu do Le Mans sledovala média a fanoušci po celém světě. A také mu to vyšlo. K vysněnému Triple Crownu mu však chybí ještě ten triumf v Indianapolis, ke kterému ale také neměl příliš daleko.
Po mnoho let vzhlíželi fanoušci vytrvalostních závodů k zámořské sérii IMSA jako k modle. Ale WEC se nevzdalo. Naopak obě série se začaly šikovně doplňovat, společně udělaly obří kroky vpřed, využily aktuální boom motorsportu a nyní lákají stále větší počet nových fanoušků. Navíc, tyto závody je dnes opravdu radost sledovat. Takže ano, zdá se, že máme zlatou éru vytrvalostního závodění.
